Počet zobrazení stránky

pátek 15. února 2013

Jak (ne)dostat práci v Benefit Cosmetics

Zdravím!

A rovnou říkám, že tenhle článek není návodem na to, jak získat práci v Benefit Cosmetics. Od toho je tu ten nabitý informacemi od Emily tady. Můj článek berte jen jako souhrn událostí, zkušeností, tipů a dojmů spojených s mým pokusem pracovat pro Benefit a pokud byste někdy o téhle práci uvažovaly, budete alespoň trochu vědět, co vás čeká a co tahle práce obnáší.

Po roce a půl života v Anglii jsem sebevědomě usoudila, že moje současná práce je mi už malá, nemám se co víc naučit, nudím se a chci změnu. Teda neberte mě špatně - já mám svojí práci ráda, ale od začátku to pro mě bylo něco "na rozjezd". Zdokonalení angličtiny. "Vpravení se do systému". A teď bych se ráda pohla dál, k vyšším cílům :)


Brousila jsem po stránkách různých kosmetických firem a zjišťovala, jestli náhodou zrovna někde někoho neshání. Nesháněli. Dva dny nato jsem se toulala městem a čirou náhodou se dotoulala až ke stánku Benefitu, kde mě praštila do očí cedule "Recruiting NOW!" a já zbystřila...

Benefit byla firma, na jejíž kariérní možnosti a volná místa jsem se dívala jako úplně první. Vlastně jsem toho o ní zas tolik nevěděla, ale byla mi svým způsobem moc sympatická. Prima chytré kosmetické věcičky, barevné obaly, mladé a usměvavé slečny prodavačky... celé to vypadalo, jako že právě tady by byla zábava pracovat.

První kolo pohovoru probíhalo ve srovnání s jinými firmami celkem netradičně. Bylo určeno místo a čas a přijít mohl úplně kdo chtěl. Pořádně jsem zapracovala na svém CV, šprtala se jejich výrobky nazpamět a dělala cvičné pohovory se záludnými otázkami s přítelem a jeho rodiči. Upřímně? Nikdy v životě jsem se na žádný pohovor nepřipravovala tak důkladně jako na tenhle. Neuvěřitelně mi na tom záleželo a pokud bych tu práci dostala, znamenalo by to pro mě - jakožto pro cizinku - obrovský úspěch. Já byla připravená uspět. Já byla připravená být nejlepší.


V den D jsem dorazila na místo s mírným předstihem, okoukla okolí, okoukla lidi a přidala se ke třem dalším čekajícím slečnám. Cítila jsem se sebevědomě, jistě, s úsměvem na rtech jsem konverzovala s ostatními. Postupně se nás sešlo asi patnáct, načež dorazil sedmičlenný Benefit Team. Po krátkém přivítání nás čekaly individuální pohovory a klasické dotazy typu

"Proč chcete pracovat pro Benefit?" (Otázka číslo jedna. Vždycky se zeptají. Vždycky.)
"Co víte o historii firmy Benefit?" (Nepodcenit přípravu!)
"Co si myslíte, že tato práce obnáší?"
"Jak byste nalákala zákazníka, aby si přišel prohlédnout produkty právě naší firmy?"
"Pokud by vás vaše nejlepší kamarádka měla popsat třemi slovy, jaká slova by to byla?" (Nebuďte sebekritičtí! Vaše nejlepší kamarádka by o vás (snad) nic špatného neříkala!)
"Proč chcete odejít ze své současné práce?" (Nikdy nemluvit o své práci negativně a nikdy nepřiznat problémy na pracovišti/s "tou tupou mrchou" - míněno kolegyní - apod. NIKDY! Ideální odpověď je něco na způsob "Svojí práci mám ráda, ale cítím, že už se nemám co naučit a nemám možnost se dále rozvíjet.")
a sposta dalších...

Slečna zřejmě usoudila, že se jí líbím a nabídla mi zkušební den na obchodě, z čehož jsem jásala jako malá (až když jsem odešla, samozřejmě).  Měla jsem tři různá data na výběr a úmyslně jsem se zapsala na 14. února. Říkala jsem si "Valentýn - to by mohla být celkem výzva". A pokud jsem před tímhle pohovorem měla nějaké pochybnosti, že na to nemám, nebo cokoli - teď se totálně rozplynuly a moje sebevědomí vyrostlo na maximum.


 14. února jsem napochodovala na obchod, červík pochybností už samozřejmě začal zase hlodat, ale říkala jsem si, že když už nic jiného, aspoň si užiju fajn den se spoustou kosmetiky, naučím se nové věci a získám další zkušenosti. Nicméně už prvním kamenem úrazu byla slečna manažerka, která mě a ještě jednu slečnu měla na starost. Odbarvená blondýna s tunou make-upu a spoooustou (špatně rozetřeného) samoopalovacího krému, velmi hlasitá a rádoby rozverná dáma. Pět minut jsem jí automaticky obdivovala (protože je to manažerka, moje potenciální nadřízená a měla jsem přirozený respekt a pocit, že tohle by tedy měl být můj vzor), načež jsem zapla mozek a došlo mi, že mi tenhle člověk prostě nesedí. Každý její pohyb, každé její slovo, i její jakože děsně spiklenecké pomrkávání, které doprovázelo každé "a teď vám řeknu velké tajemství!" všechno byl jen promyšlený marketing a nic z toho nebylo reálné. Pokud by takováhle slečna existovala v reálu, byla by teda pořádně děsivá!

Lekce číslo jedna:  Každý zaměstnanec Benefitu musí následovat "Protokol"

Což je palec tlustá složka obsahující přesné fráze, co máte kdy říct, jak máte kdy postupovat, jak zavést řeč na to či ono... Pokud prodáte spoustu produktů, ale uděláte to podle sebe a nebudete následovat Protokol, je zle.

Lekce číslo dva: Jak dostat zákazníka na židli, abyste na něj mohly začít pleskat produkty

"Máte zkušenost z firmou Benefit? Ne? Pojďte se posadit, ukážu vám moje nejoblíbenější produkty!/Ano? Skvělé, pojďte se posadit, ukážu vám naše novinky."
"Tajemstvím" je - nedat jim šanci začít se bránit. Pokud se však přeci snaží, na každou výmluvu máme předem připravenou odpověď (viz. Protokol).

Lekce číslo tři: Co dělat se zákazníkem, když už ho na tu židli dostaneme?

A tohle bylo fakt brutální... naplácat na něj 5 produktů.

1. Oční krém It's Potent
2. Bázi, která zmatňuje pleť a minimalizuje póry Porefessional
3. Tónovaný hydratační krém You Rebel
4. Tvářenku/rozjasňovač Fine One One
5. Rozjasňovač High Beam/Sun Beam
- pokud je zákaznice nalíčená, nanést tohle všechno přes její make-up!

Zatímco líčíte první půlku obličeje, mluvíte o produktech ("Vidíte, jak vám ten krém úžasně rozjasnil pleť kolem očí?" Zákaznice vidí houby, ale horlivě přikyvuje). Při druhé půlce mluvíte o zákazníkovi, vyptáváte se, konverzuje. Nevadí, že zákazník nechce! Moje zákaznice odpovídala jednoslabičně a netvářila se nijak nakloněná konverzaci. Přesto jsem byla nucena nutit ji mluvit :-/


 No a největší nářez přijde teď. Posledním krokem je - konverzačně se zeptat, který z použitých produktů se jim libíl nejvíc. Vždycky nějaký řeknou, protože vždycky se jim nějaký líbí víc, než ostatní. Vaše reakce? "Výborně, tak já vám pro něj dojdu." ...What the fuck?!?!?! Takhle to vážně funguje? Plus - když už zákaznice řekne, že ano, chce některý z těch produktů (které jste na ní právě aplikovala bez toho, aby si vůbec mohla vybrat, co na ni dáte), než jdete pro daný produkt, vrazíte jí do ruky papír s reklamou na jejich nejprodávanější řasenku. Aby se na něj "podívala". Jakmile se vrátíte s vybraným produktem, zeptáte se, jestli jí tedy přinesete i tu řasenku. Totálně bez jakéhokoli kontextu, bez toho, aby dotyčná nějakou řasenku chtěla nebo aby o ní před tím padlo slovo.

........

Konec školení, teď se rozejděte po celém obchoďáku a je jedno, pokud odchytíte lidi v oddělení kabelek, prostě je dotáhněte do Benefitu, jak jsme si to nacvičily.

A tohle já jsem prostě nedala a rovnou zašla za slečnou manažerkou a řekla jí, že tohle pro mě není a že končím. V tu chvíli jsem si připadala děsně neschopně, jakože jsem to vzdala. Že na to nemám. Chtělo se mi začít brečet na ulici (ale vydržela jsem to až domů). A teprve s odstupem vidím, že to nebyla moje slabost nebo neschopnost. Já zkrátka odmítla jít proti svojí přirozenosti. Věřím, že každý člověk potřebuje jiný přístup a nemůžete se všemi jednat podle mustru (nebo Protokolu). Jsem intuitivní a jsem za to ráda. Většinou vycítím, co jaký člověk potřebuje, jak se cítí, jak s kým jednat a naprosto nenávidím ten způsob prodeje kdy vám někdo něco nutí.

Jak píše Emily - Benefit je ten typ firmy, který hraje na naprostou uniformitu, obchody jsou jeden jak druhý, display produktů taktéž, rozhovory se zákazníky jsou předem dané, máte přesně určeno jak reagovat v jakých situacích, co říkat... a defakto si tam nemůžete přinést nic z vlastní osobnosti. Paradoxem je, že když jsem v rámci přípravy na můj zkušební den sledovala jakožto "fake customer", jak se chovají slečny v Benefitu v reálu, co dělají, říkají... nikdy jsem se nesetkala s tím, že by mě do něčeho nutily, tak nevím jestli to byla jen taktika na pohovor - trochu potrápit nováčky a vidět, co v nich je - nebo jestli slečny, které pro Benefit pracují, prostě jen Protokol ignorují.

Závěrem? Nelituju toho, že jsem práci v Benefitu nedostala - podle mě je jen málo lidí, kteří mají náturu takhle pracovat a já mezi ně prostě nepatřím. 

Co si o tomhle postupu myslíte vy? Jaké jsou vaše zkušenosti s přístupem personálu v Benefitu? 


S.












11 komentářů:

  1. Já si o tomhle postupu myslím, že je popravdě dost děsivý... Na druhou stranu to skvěle opravňuje mou panickou hrůzu u prodavaček v obchodech s tím, že mi budou něco nutit...:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. An, tu panickou hrůzu chápu, i když už jsem se trochu otrkala a nenechám se zatáhnout všude, kde mi chtějí "něco ukázat". Nicméně při mojí poslední návštěvě Prahy jsem zabrousila do Sephory na Chodově. Byla jsem tam jediný zákazník a jen než jsem přešla z jedné strany na druhou, zeptali se mě ČTYŘI lidi nezávisle na sobě jak mi mohou pomoci. Znechutilo mě to natolik, že jsem ten vybraný lak zase vrátila do poličky a odešla... Tohle je vážně príma strategie jak odpudit zákazníka. Jenže oni mezi sebou musí o ty zákazníky soupeřit, takže se ho snaží ulovit všichni. Nelíbí se mi to :(

      Vymazat
  2. Děsivé děsivé děsivé! Já vím, proč mám z těch prodavaček strach! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je spousta věcí, které bych si ráda vyzkoušela, ale vím, že když ukážu zájem, nebude úniku. Tak je radši neozkouším, případně objednám online :D Žádné prodavačky, žádný strach!

      Vymazat
  3. Hmm, jestli se tak ale pak ty slečny v reálu nikdy nechovají... ? Nevím, hned na začátku, jak popisuješ blondýnu pod nánosem, mě napadlo, jestli to není jen strategie - přečká jen nejsilnější jedinec :-). Takovejch saní se každej normální člověk bojí a já se podobným podnikům obloukem vyhýbám, pokud podlehnu, tak ze zoufalství, a příště už mě tam nikdo neuvidí!
    K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Slečna byla vážně velmi silný jedinec! :D Kamarád to okomentoval že se tam udrží jen ten, co nemá duši a nemá svědomí. Já bych tohle fakt dělat nemohla, ale jako zkušenost to bylo k nezaplacení :)

      Vymazat
  4. Tak tohle bych zažít nechtěla. Tyhle praktiky nesnáším, dělala jsem několik let v obchodě, ale kdyby tam byl jen náznak takovéto uniformity či přehnaného vnucování, nikdy by mě to nebavilo...

    OdpovědětVymazat
  5. Jedno sa musi nechat - pristup Snowglobe je inspirujuci...

    OdpovědětVymazat
  6. Já můžu vlastně jen potvrdit. Já s nima tu hru hraju většinou, ale dobře umím říct ne :D Trošku mě to štve, tyhle "způsoby" a protokoly, to je, dkyž to řeknu zle, tak pro nějaké tupé ženské, ale normální člověk s rozumem si se zákaznicí najde svoji konverzaci a zákaznice bude daleko spokojenější... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těch, co umí říct "ne" zas tak moc není. Většina dam krouží kolem, klopí zrak, snaží se působit nenápadně, ale jakmile padne do jejich spárů, je ztracená :)
      Pracovala jsem dřív v Lushi a srovnání komunikace tam a v Benefitu, nebe a dudy. V Lushi jsme se snažily vnímat, jaká zákaznice je, jak s ní mluvit, o čem. Možná že ten prodej nebyl tak obrovský jako u Benefitu, ale věřím, že zákaznice byly mnohem spokojenější :)

      Vymazat
  7. Máš mé naprosté sympatie a právě Tebe bych chtěla jako někoho, kdo mi nabídne kosmetiku - intuitivní ženu, která sleduje, naslouchá a vciťuje se...:) Brrrr, protokol - vlasy mi hrůzou vstávají na hlavě, jak z myšlenky, že bych měla podle protokolu pracovat, tak z toho, že by někdo "naběhl" dle protokolu na mě (a to jsem v odbývání neodbytných prodejců docela dobrá :)
    Mě stačila paní v Douglasu, která mě zastavila a mlela neustále cosi o nejlepších výrobcích a přitom se mě ani nezeptala na mé preference - a tak "namalovaná" jako ona bych nechtěla být ani na "halloween":-D

    OdpovědětVymazat